Předmluva ke knize Duše a křídla
Vím, že i já budu tázán, jaká že je tato kniha. Že i mně bude pokládána otázka, zda si ji koupit a vím předem, že nebudu schopen dát uspokojivou odpověď. Záleží, a mnohem více než u řady jiných knih, totiž na tazateli.
Tuto knihu lze charakterizovat mnoha způsoby, rozhodně však není knihou jednoduchou. Tou ostatně není žádná, jejíž autor se snaží podělit o svůj pohled na nekonečnou řadu otázek se životem spojených. Autor každé takové knihy totiž žádá po svých čtenářích nemálo. Vyžaduje souhru vlastností, které doposud nejsou běžné a nám všem vlastní, současně nám ale svojí přímluvou k životu nabízí, jak kýžené vlastnosti tříbit a prohlubovat. Autor této knihy zvlášť.
Jde o niternou výpověď člověka s velmi specifickým vnímáním životních situací, lidských příběhů či přírodních krás a vše je předkládáno jazykem s výraznou schopností zachytit jemné nuance toho, co vidí nejenom oko či ostatní lidské smysly, ale i mnohé, co se současně odehrává v nitru člověka. V knize se prolínají pasáže prozaické s poetickými a i z tohoto pohledu je nutné, chce-li čtenář pochopit smysl sdělovaného, otevřít svoje srdce pro čtení mezi řádky. Střídají se tu věty, které pohladí s odstavci velmi burcujícími, pro někoho možná provokativními, až nepřijatelnými. A snad i proto stojí za to si je přečíst. A třeba i nejednou a dát dostatečný prostor své mysli.
Jde o knihu jako doprovod na Cestě poznávání velmi vhodnou, rozhodně však nejde o čtení do kapsy. Zda ji mít, či nemít, je otázkou vskutku hamletovskou, a odpověď na ni nebude pro ledaskoho jednoznačná ani po přečtení. Snad po čase...
A co dodám já?
Stojí za to si ji přečíst. Kniha nabízí nejednu inspirativní myšlenku. A navíc je psána velmi rafinovaně. Dopřává chvíle odpočinku, vybízí k meditativnímu klidu, aby vzápětí nejednomu čtenáři vzedmula hladinu adrenalinu větou, na kterou nebyl připraven. Dopřává na jedné straně klid a mír duši a na druhé straně vyzývá mozek k horečné činnosti a nezbývá než přemýšlet. Možná právě zde je na místě otázka - a co říkají druzí? Ke konečnému posouzení však nechme dostatečný prostor vlastnímu úsudku, vlastní duši.
Jan Konfršt
| index |  |
