Rodíme se jako zvě(í)davé děti.

Přicházíme z prostředí naplněného láskou a porozuměním a rodíme se do světa, s jehož přijetím můžeme mít zpočátku i potíže.

Vzpomeneme si ještě, kolikrát jsme si položili otázku PROČ?

I kdybychom již prošli bránou zapomnění, nepoznáváme se ve svých dětech?

Přestali jsme se již ve věku dospělém sami ptát, protože jsme již znaveni, protože jsme se nechali příliš pohltit starostmi všedních dní?

JSOUCNO - Boží přítomnost - však únavu nezná, JE tu s námi stále
a v nesčíslných podobách.

Najdeme JE, či spíše si JE můžeme připomenout kdykoliv a kdekoliv.

Kdykoliv můžeme otevřít své srdce pro spatření výjimečného ve všedním.

Kdekoliv - i v těchto prostorách.

Možná jen na okamžik - možná si JE odneseme s sebou.

Kam? Domů?

Co je však naším domovem?
Co když si svůj DOMOV nosíme stále s sebou?
A v čem vlastně spočívá výjimečnost života?
Není jím právě ona schopnost spatřit nevšední ve všedním?
Může jím být okamžik prozření - ale ... ach ... to je úžasné,
to jsem si dosud neuvědomoval(a)...
A zázrak je tu.

I proto jsme pro tuto expozici zvolili název
„Viděné i (a přitom) neviděné“.

Název možná provokativní, v každém případě však vyzývající k zamyšlení, zda nechodíme (jistěže jen do určité míry a samozřejmě jak kdo a kdy) světem slepí.

Hledat Boha můžeme kdykoliv a kdekoliv. I v těchto prostorách.
Přinesli jsme si HO v sobě s sebou, dejme si v přítomném čase dárek.
Dejme si příležitost prožít HO v plnosti - vidět HO i v dříve neviděném.

Naplnili jsme tyto prostory podněty k zamyšlení.
Popřejme si navzájem, aby nám posloužily nejen k potřebnému ztišení se,
ale i k nalézání stále nových souvislostí v nekonečné mozaice Života.