Miroslav Zámečník
Proč Šumava:
Šumavu coby jihočech znám tuze dlouho, ale fotograficky jsem ji objevil až někdy kolem léta 1975. Vracím se sem stále, jezdím sem jako domů, ač jsem tu neměl nikdy stálé bydliště. Cítím tu souznění. Prociťuji tady volnost, svobodu i pokoru a respekt. Volnost relativně nespoutané přírody. Svobodu pro duši i pro myšlenky. Pokoru před dílem Tvůrce. Respekt k tomu, co lze tušit za viděným.
Nechtěl jsem být nikdy v centru čehokoliv, mám raději místa vzdálená, stranou, okraj. Možná i proto mne Šumava lákala. Šumava mi přinesla i mnoho přátel z nejbližších. Mám ji prostě rád...
Témata:
Čím dál více mne zajímá to, co je pod povrchem. Pod povrchem událostí, slov, krajiny. To, co je kdesi uvnitř. Uvnitř krajiny a zároveň uvnitř nás. To pod povrchem mne zajímá nejen v pohledu na krajinu, detail krajiny, ale i v pohledu na tělo. To pod povrchem mne asi zajímá také proto, že hledám to, co je všude okolo nás, leč většinou na první pohled neviditelné. To, co je nejdůležitější, aniž bychom si to běžně připouštěli. Toho, kdo je nad námi i s námi i v nás...
Mám úctu ke stromům, nevidím v nich dřevěnou hmotu, ale bytost. Cítím se stromy, kterým člověk vnucuje tvar i osud. Je úžasné najít stromy, které mohou růst v souladu s přírodou, které mohou završit svůj život a vrátit své tělo zemi, aniž by byly zneváženy přepočtem na zboží.
Je ohromné najít místo v krajině, kde vládne jen příroda, kde člověk cítí přítomnost čehosi, co chybí v krajině vypřemýšlené, přetvořené, konzumované. Takových míst je málo, ale jsou!
Je odměnou objevit zákoutí inspirující k objevům odpovědí na otázky dávné a zároveň současné.
Je darem potkat člověka, který cítí totéž a nebo i víc. Bytost sdílející.
Výstavy a audiovize:
V posledních letech chystám vždy na letní sezónu výstavní kolekci - většinou někde na Šumavě.
A snažím se, obohatit každý rok jedním audiovizuálním programem (Ze světa lesních samot, Tak jako stromy, celovečerní Šumava, duchovně laděné Hledání cest ke světlu, Meditace a mnohé další - vše je nejen fotografováno na Šumavě, ale i se zde dotváří). Vznikl i fotograficko-taneční program Plynutí. Ale o tom se nedá povídat, to se spíše musí vidět.
Návraty:
Šumava má mnoho míst, kde může člověk najít prapodstatu bytí (ona se dá samozřejmě najít i jinde, ale pro mne to bylo tam).
Jsou to místa prostá a proto nejvzácnější. Jsou pro každého někde jinde a proto jich je mnoho. Jsou tuze subtilní a proto zranitelná. Jsou a proto je opatrujme. Nezkonzumujme je - ať už ze zištnosti či z neznalosti.
Na Šumavu nejraději jedu vláčkem a pak pěšky. Nesmí se spěchat, nejde o rychlost a množství. Šumavou chodím nejraději tiše a sám. Anebo s někým, kdo umí chodit tiše, kdo umí naslouchat tichu.
Obrázky pro duši:
Většina vystavovaných obrázků vznikla za posledních pět let. Pět let návratů, pět let hledání. Hledání v knihách, v sobě, okolo sebe, v krajině. Setkávání a potkávání. Hledání i nalézání. Světlo a slova, ticho a mlčení, slova a Světlo.
Původně zde mělo být delší povídání o hledání a cestách, o knihách přinášejících poznání, o setkáních, potkávání, názorech, poznávání... Delší povídání. Úvahy. Slova.
Když jsem ale zamýšlená slova promýšlel, dospěl jsem k dalšímu poznání. K poznání o nesdělitelnosti zkušenosti, o potřebě vlastní neopakovatelné svobodné cesty, o odpovědnosti za vlastní cestu, o významu pokory, o důležitosti hledání, o pozorování, naslouchání, mlčení, o potřebě ztišení a ticha. Kdo ví, tomu slov netřeba. Kdo neví, toho slova neosloví. Naslouchejme. Naslouchejme tichu v nás...
(červen, 2005)
