V loňském roce jsem byl osloven autorem této výstavy fotografií, zda bych ji mohl doprovodit slovem psaným. Nejen že jsem s radostí přijal tuto nabídku, ale spojil jsem z mého pohledu příjemné s užitečným. Byl jsem těmito prostorami přímo vyzván, abych v nich poprvé prezentoval před širší veřejností svůj osobní pohled na události dávno minulé. Z dnešního pohledu sice již historické, přesto však dodnes ovlivňující chod našeho života. Zveřejnil jsem zde svůj překlad Aramejského Otčenáše, Ježíšovy modlitby.
Do stejných prostor se vracíme po roce. S novou výstavou a opět s Aramejským Otčenášem. Tentokrát již nejen se slovem psaným, ale s bohatším hudebním doprovodem. A jsem přesvědčen, že oprávněně.
S modlitbou se ve svém životě setká každý. Sám však rozhodne, zda pouze s jejími slovy, či s hloubkou její mystiky. Zda si ji dokáže připustit ke svém srdci. A aramejština, jazyk Ježíšův, dává v tomto ohledu velkou příležitost jako jazyk nejen zvukomalebný, ale i velmi mnohovrstevný. Je jazykem, v němž jednotlivá slova mohou mít v kontextu řečeného mnohdy i protikladný význam a poskytuje tím široký prostor pro vystižený hloubky sdělovaného. A pro Ježíše, který byl v zacházení se svým jazykem skutečným mistrem, zvlášť.
Dovoluji si proto opakovaně nabídnout překlad Aramejského Otčenáše, vystihující z mého pohledu úmysl, který Ježíš do svých slov vložil. Vím, že svým způsobem provokuji, vždyť obecné a zažité představy jsou poněkud odlišné.
Mám-li však být považován za „provokatéra“, pak souhlasím. Ano „provokuji“, avšak s dodatkem – provokuji k přemýšlení netradičním způsobem. Vyzývám k neortodoxnímu náhledu. K připuštění si možnosti, že zažitý pohled na notoricky známou věc ještě nemusí být zcela pravdivý.
Mohu-li Vás tedy na tomto místě o něco poprosit, pak o jinou představu. Představte si, že jste nikdy o modlitbě zvané Otčenáš neslyšeli. Představte si, že Vaše srdce je čistým, nepopsaným listem papíru. Tak tedy čtěte a nechte na sebe působit i nazpívanou verzi.
Přemýšlejte až později ... a možná o to déle.
Jan Konfršt